TomᚠVerner - Na cestě do Turína

Jaký byl tvůj první závod? Vzpomínᚠsi na něj?
(úsměv) Ano, stále ho mám na kazetě, a když se cítím špatně nebo mám špatnou náladu, tak si to pustím a hned se cítím lépe. Bruslil jsem na hudbu z Cirkusu Humberto. Poprvé jsem závodil po dvou letech trénování na nějakém menším závodě v ČR, skončil jsem poslední nebo nějak tak. V prvních letech své kariéry jsem většinou končíval blízko posledního místa.

Co byl pro tebe zatím nejdůležitější moment v kariéře?
Když jsem si musel vybrat mezi bruslením a fotbalem. Nejdříve jsem se věnoval třem sportům-atletice, fotbalu a krasobruslení, ale pak už toho na mě bylo hodně. Nejdříve jsem přestal s atletikou a pak jsem si musel vybrat mezi fotbalem a krasobruslením a rozhodl jsem se pro bruslení.

Jsi rád, že jsi se tak rozhodnul?
Jasně! Fotbalem jsem si mohl vydělat více peněz, ale peníze nejsou tak důležité, není to ta hlavní věc.

Tak komu fandíš ve fotbale?
Mým oblíbeným hráčem je Pavel Nedvěd a mám rád jeho klub Juventus Turín a také fandím Chelsea.

Co je tvým koníčkem?
Kvůli bruslení nemám moc času na koníčky. Občas si zahraju fotbal nebo basket a teď jsem dostal nové kolo, takže se snažím jezdit.

Spíš taky někdy?
Ne moc. Dřív jsem byl zvyklý spát 6 hodin každou noc. Občas jsem musel vstávat kolem šesté a dodělávat si úkoly, které jsem nestihl předešlou noc dokončit.

Jak dlouho žiješ a trénuješ v Praze?
Když mi bylo 11, tak jsem sem jezdil občas trénovat. Definitivně jsem se sem přestěhoval se svým starším bratrem, když mi bylo 14. Bylo to pro mě opravdu těžké, musel jsem také změnit školu. Byl to jeden z nejt잚ích okamžiků mého života.

Kolik tě krasobruslení stojí a kde na něj sháníš peníze?
Kolik? Hodně! Myslím si, že „normální" lidé si ani neumí představit, kolik bruslení stojí. Např. v USA se mu mohou věnovat jen děti právníků, doktorů atd.
Moji rodiče opravdu velmi tvrdě pracují, abych se mohl věnovat svému sportu. Můj táta je lékař a často pracuje od osmi ráno do osmi večer a spousty peněz se z toho nastrká do mého bruslení.

S kým se přátelíš v rámci svého sportu?
Hmm… Mám ve světě bruslařů spoustu přátel. Krasobruslařský svět je jako jedna velká rodina- některé lidi mᚠrád více, jiné nemusíš vůbec.
Je moc hezké mít někoho z vlastního týmu při soutěži s sebou. Dvakrát jsem se kvalifikoval na finále juniorské grand prix a byl jsem zde jediný, kdo neměl kolem sebe kolegy z národního týmu. Na banketu bylo několik stolů: jeden pro Rusko, další pro USA, pak pro Kanadu atd. a jen jediná židle pro Českou republiku! Ale pak mě „adoptovaly" týmy USA a na přes rok jsem seděl s týmem Kanady
Ale stále je o hodně lepší mít na akci lidi z tvého vlastního týmu, můžete se spolu podporovat a vzájemně si fandit.

Mᚠrád hudbu? Hraješ na nějaký nástroj?
(smích) Ne, nehraju na žádný nástroj. Moje sestra dostala k narozeninám piáno, zkoušel jsem hrát, ale bylo to příšerné! Mé sestře je 7 let a hraje docela dobře. Můj táta dokonce hraje asi na 12 nástrojů. Talent jsem po něm určitě nezdědil.

Chtěl bys mít raději 4 tituly z MS, nebo jedno olympijské zlato?
Hmm… těžké rozhodování. 4 tituly z MS znamenají, že tě nikdo po 4 roky neporazil, ale olympijský titul je zase něco speciálního. Ale rozhodl bych se pro 4 tituly z MS.

Nebo možná obojí?
(smích) Jo, to by bylo skvělý! Jako Irina Rodnina, znáte ji? Nikdo ji neporazil po dobu 10 let. I když vyměnila partnery, tak nikdy nebyla druhá. ڞasné!

Čeho bys rád dosáhl ve své kariéře?
Jednou bych chtěl být mezi nejlepšími bruslaři. Rád bych věděl, jaký je to pocit být mezi nejlepšími.

Jak by ses popsal?
Nevím, opravdu nedokážu odpovědět. Měli byste se zeptat mých přátel.

Co na sobě nemᚠrád?
(smích) Chceš jednu věc nebo víc?!

Znᚠčokoládové droby na chleba z Holandska?
Jo, jasně! Byl jsem v Haagu a tam měli spoustu krabiček s těmihle kousky čokolády. Jsou vynikající, ale bohužel je u nás nemáme.

Co byl zatím pro tebe nejstrašnější moment ve tvé kariéře?
Nevím, možná minulý rok, kdy jsem se zranil a nemohl jsem téměř celou sezónu závodit.

Hloupí doktoři, měli odhalit dříve, že je to zlomené…
Ne, fakt ne, moc nerad bych shazoval vinu na doktory, protože to byli právě oni, kdo mi nakonec pomohl. Byl jsem taky hloupý, že jsem pokračoval s tou hroznou bolestí.

Jo, sportovci tohle často dělají…
Jo.. Jednou jsem měl dokonce problémy se svou nohou, moc to bolelo, tak jsem šel k doktorovi a on mi řekl: „Možná bys měl přestat s bruslením." Byl jsem v šoku a rychle jsem odešel. Nebyl to sportovní lékař, ale „normální" doktor. Teď už mě noha vůbec netrápí.

Jaké stránky navštěvuješ na netu?
Já si jen prohlížím své maily a občas se podívám na svou stránku, to je všechno. K internetu se tak často nedostanu, protože ho nemám v Praze, jen doma.